Myšlenkové kotrmelce Ateistů aneb Malis předcvičuje
Nepopírám, že inspirací pro tento můj článek je „seriál o křesťanství“ od mého přítele Malise. V podstatě mě donutil více se zaobírat mou vírou a vztahem k Bohu a utvrdil mě v tom, že má cesta je správná, za což mu opravdu upřímně děkuji. Pochopil jsem, jak prázdný a nenaplněný život vlastně vede, a že mu myšlenka o možné existenci Boha nedá spát.
Ještě bych chtěl říci na úvod, že se nejedná o žádný hanlivý nebo zesměšňující pamflet proti Malisovi nebo ateistům obecně. Malise si vážím, je mým přítelem a i když s ním v těchto věcech nesouhlasím, jeho názory respektuji.
Pojďme, ale od začátku probrat všechna salta a myšlenkové kotrmelce úvah tak, jak je ve svých článcích uvádí, a jak k nim argumentuje, aby se utvrdil, že jeho uvažování je pravdivé.
Bible
Zejména si je třeba uvědomit, že se nejedná o knihu, ale o soubor knih (72) tedy Bible je v podstatě knihovna, kde nejstarší knihy jsou z období cca 1000 let před Kristem a nejmladší z cca 2 století po Kristu. Tedy rozsáhlá sbírka v dlouhém časovém období. Představme si něco takového v nám bližších podmínkách tedy, že bychom měli knihovnu 72 knih nejstarší někde z období sv. Václava tedy kolem roku 900 až po současnost. Rozdíl v jazyku, slohu, stylu vyprávění, prostředí ve kterém kniha vznikala a formy asi netřeba zdůrazňovat, nehledě na to, že Bible je psána už v originální verzi ve třech jazycích: Hebrejštině, Aramejštině a Řečtině. Bible je také knihou desítek autorů z různého prostředí a myšlení jak už v čase, tak i v místě, s různými vypravěčskými schopnostmi. A to jsem nezmínil úskalí překladu do češtiny… Při čtení je tedy potřeba vyhledávat, číst poznámky a vysvětlivky, informovat se o pozadí doby a kultury a hlavně číst pokud je mi něco nesrozumitelné výklad jednotlivých příběhů.
Bible je kniha podobenství tedy kniha z větší části výkladová, inspirovaná samotným Bohem. Je knihou vztahu člověka k Bohu, a ke stvoření jako celku. Je knihou dějin Izraele, ale není historickou knihou i když se zde některé historické momenty objevují. Je knihou o stvoření, ale není knihou biologickou nebo archeologickou a už vůbec ne knihou vědeckou. Odpovídá především na otázky, na které nám věda odpovědět nedokáže, tedy proč a za jakým účelem. Věda a víra si neodporují, protože vědou lze pozorovat pouze tento stvořený svět, zatímco víra jej přesahuje. O tom ale více v jiné kapitole.
Zde jeden příklad za všechny, jak někteří rádi říkají Bible, kniha bludů.
Až do roku 1960, (kdy byla potvrzena teorie velkého třesku pozorováním tzv. reliktního záření), ateisty tak opěvovaná věda tvrdila, že vesmír je stálý, neměnný, tedy nekonečný v čase, nemá ani počátek ani konec. A najednou bum a ejhle on je 13,7 miliardy let starý a vznikl v jediném okamžiku a z jednoho bodu. Co nám k tomu říká bludná bible již od roku 1000 let před Kristem: „Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi.“ Na počátku - tedy v počátku času, stvořeno nebe-prostor a země- hmota. Kdo tedy byl až do roku 1960 v bludu?
Bůh tyran a kruťas
Ano v Bibli je spousta pasáží o bojích, válkách i krutostech člověka, některé jsou popisovány jako dějinné události z historie Izraele, jiné jsou příběhy vymyšlené. Ateisté na základě těchto popisů říkají jak je Bůh krutý a zlomyslný. Opět jsme u čtení Bible a jejímu porozumění v kontextu doby a schopnosti vyjadřování dané kultury a také sdělení písma jako celku. Může se Bůh hněvat? Může Bůh trestat?
Abychom si na tuto otázku mohli odpovědět musíme se přesunout na počátek stvoření. Bůh stvořil svět pro člověka a jeho dílo bylo dobré. Vložil člověka do tohoto stvoření jako svůj obraz, tedy aby člověk ve svém konání byl podobný Bohu, chcete-li, aby byl dobrý. Dal člověku úkol dotvářet a zdokonalovat Jeho dílo a vyzval člověka, aby byl spoluautorem. Stvoření světa, nebyl konečný proces, ale je procesem, který stále trvá, my jako lidé se máme podílet na tomto stvoření a máme ho utvářet a zdokonalovat. Byl to však člověk, který díky tomu, že má svobodnou vůli odmítl Boha (chtěl sám sebe postavit na úroveň boha - rozhodovat o tom co je dobré a co špatné), a tím do stvoření vnesl hřích (podobenství o plodu ze zakázaného stromu). S hříchem, který člověk provedl - vnesl do tohoto stvoření všechno zlo, které v něm je, to jej ničí, pokrucuje a degeneruje. Skrze člověka přichází do stvoření bolest, utrpení a smrt. To nejsou atributy, které vložil Bůh.
Proto všechno, že člověk neuznává Boha a nepřijímá Ho ve své velikosti, dobrotě a lásce, poničil stvoření a utvořil z něj místo jaké nyní je. Musí v něm žít a bojovat v něm o své přežití ať už s přírodou nebo s jinými lidmi atd. Ve světle těchto okolností je vystavován neustále nebezpečí a zkouškám. Bůh však člověka nenechává napospas, ale vede ho, radí mu, zkouší ho a pokud tomu je člověk otevřen a naslouchá Bohu, posiluje to člověka a přibližuje ho k Bohu.
Starý zákon ukazuje mnohdy velmi názorně co znamená, když se člověk vymkne oblasti, kterou Bůh pro něho připravil. Když vyvolený národ, se kterým Hospodin uzavřel smlouvu, na Hospodina nedbal, vedlo se mu zle, nepřátelé ho přemohli, protože „byl mimo koridor Božího plánu“. Lidově: Bůh ho potrestal. Ve skutečnosti: vybočil do prostoru, kde pro něj nebylo dobro připraveno. Z důvodů pedagogických mluví Písmo mnohdy (zejména ve Starém zákoně) o Bohu a jeho jednání jako o člověku – a to nejen když jde o Boží tresty.
Bůh ale člověka nekonečně převyšuje a proto mu nemůžeme přikládat lidské vlastnosti. Už svatý Tomáš Akvinský s důrazem učil, že všechno naše poznání Boha a výpovědi o něm jsou jen analogické (čili obdobné), protože pro plné poznání a vyjádření Boží skutečnosti nemáme schopnosti a nástroje. Můžeme si tedy jen pomáhat obrazy, vzatými z lidského, pozemského života. Pokud tedy někdo tvrdí, že Bůh trestá a má představu, že trestá jako člověk, jen s větší silou, měl by se zamyslet nad svou motivací. Právě tak se ale má zamyslet nad svou motivací ten, kdo má dojem, že Bůh okamžitě laskavě všechno zlé, co uděláme, odstraní a že nás tedy naše zlé myšlenky a činy nemohou nijak dostihnout.
Víra a logika, víra a věda.
Na úvod mi vrtá v hlavě otázka, jak na to ateisté přišli, že se věda a víra vzájemně vylučuje, že si odporuje, nebo, že věřící člověk nemůže logicky myslet. Zde jsem použil text z blogu p. Nováka novakdavid.blog.idnes.cz, který se touto problematikou zabývá ve svém blogu podrobněji a obsáhleji. Cituji:
„To, že víra jde proti vědě, je tvrzení hloupé i proto, když si uvědomíme, že mnozí geniální vědci otevřeně vyznávali svoji víru. Jedná se např. o: Koperníka, Bacona, Keplera, Galilea, Boyleho, Descartesa, Pascala, Newtona, Boyleho, Faradaye, Mendela, Plancka, Einsteina… Vím, že tato jména nedokazují víru, ale když už víru zpochybňujeme, nestavme ji proti vědě.“
„Podívejme se jen velmi zběžně na některá známá jména.
Koperník, kanovník krakovské katedrály, velebil astronomii jako „vědu spíše božskou než lidskou“.
Boyle, byl zbožný anglikán a prohlašoval, že vědci mají od Boha úkol být „kněžími knihy přírody“. V závěti věnoval peníze na sérii přednášek zaměřených proti ateismu.
Newton psal dlouhé komentáře k některým biblickým knihám a sám chápal své objevy jako odhalování tvořivé Boží geniality v přírodě. Cituji: „Tak nádherná soustava slunce, planet a komet se mohla zrodit jen z úradku moci inteligentní a silné bytosti“.
Kepler napsal: „Dlouho jsem se chtěl stát teologem. Dnes však pohleďte, jak svým úsilím velebím Boží astronomii“. Svoji Harmonii světa zakončuje slovy, kde prosí Boha: „Dej mi ve své laskavosti, aby tyto poznatky vedly ke tvé slávě a spáse našich duší“.
Je též dobré vědět, že to bylo v epoše křesťanského středověku, kdy se v Evropě začaly zakládat university, které později sehrály klíčovou roli v rozmachu moderní vědy. Robert Grosseteste, františkánský biskup a první rektor university v Oxfordu navrhoval shromažďovat poznatky induktivně, pomocí experimentů.
F. Bacon, kterého považujeme za zakladatele vědecké metody, „objevitele objevů“, tvrdil, že člověk má dar od Boha objevovat a díky tomuto daru může splnit Boží příkaz a učinit se pánem tvorstva.
Arno Penzias, který za objev reliktního záření a potvrzení velkého třesku získal Nobelovu cenu, řekl: „Ty nejlepší informace, které dnes máme, přesně odpovídají tomu, co bych předpokládal, kdybych neměl po ruce nic jiného, než pět knih Mojžíšových, Žalmy a vůbec celou Bibli“. Konkrétně měl na mysli biblickou myšlenku, že vesmír není věčný, ale že vznikl v čase.
Mohl bych pokračovat, nicméně chtěl jsem uvést těchto pár myšlenek a citátů věřících vědců i proto, že tak jako někdo za dokonalostí vesmíru vidí slepou náhodu (v průběhu miliard a miliard let se vesmír a život na něm seskládal sám), jiný v tom samém vidí Stvořitele (čím dokonalejší řád, tím menší pravděpodobnost, že se něco udělá „samo“). Povědět, že „ten co věří v řád, je zřejmě málo inteligentní nebo nedovzdělaný“, je i na podkladě uvedených jmen spíše známka ignorantství nebo spíše nepochopení křesťanství.“Konec citace.
A zde bych se dotknul logiky v podobenství o hodináři, kterým Malis tak vehementně šermuje. Zde je citace z Malisova článku: „ Na otázku, kdo stvořil hodináře, se dočkáte pouze vševysvětlujícího: bůh je mimo vesmír a jeho zákonů (včetně kauzality a logiky). Proč, jak to víš? Proto. Tomu se říká víra a to je dar. A proč mne tím darem bůh neobdařil? Proto.“
Bůh je podstata bytí, je všemohoucí i vševědoucí, je všudypřítomný, je to základ a počátek i konec všeho, On není stvořen, On Je, který Je. To vše nám přece říká Bible – slovo Boží, říká nám to i celé stvoření, pokud jej správně čteme a hlavně nám to říká naše (lidská) existence pokud správně nasloucháme sami sobě (v každém z nás je obraz Boha). Bůh Tě tím darem víry a darem vykoupení obdařil Malisu, tak jako všechny lidi na zemi, je ale na Tobě jestli ho přijmeš nebo ne, máš totiž svobodnou vůli. Bůh neustále klepe na dveře každého z nás, ale jen na nás je, zda tyto dveře otevřeme, klika je totiž pouze zevnitř...
...pokračování příště :-)
